Thailand – three months of holiday


Napsat komentář
 
 

Photogallery

After our team divided in the middle of November we temporarily end our expedition and three months of travel holiday begin. Guys continue for another fourteen days further south to Vietnam. Then they fly to Singapore so that they can finally after three months get Jose back into our hands. I fly to Australia, where I spend time by working illegally. We meet shortly again at the beginning of December in Kuala Lumpur. Alin takes “holiday” because his girlfriend arrives to meet him and they spend in on Malaysian island Langkawi. I spend the time going round places worth seeing in Malaysia and with me is also “Ales’ body” constantly holding his laptop and working on his diploma thesis. After 2 weeks we meet again in Hat Yai in southern Thailand. At the airport parking place we pick up Jose – guys left him here after the wild drive through Malaysia without property damage liability. Then we decide to celebrate the upcoming Christmas Eve and New Year on the Thai island Koh Lanta. In a bungalow near a swimming pool – just like the typical tourists. The last one of us to “go on holiday” is Ales. He flies back to Czech Republic to pass the state exams and hand in his diploma thesis. We leave Jose again, this time in Lanta Car Pro service because the dampers need replacing. For the last time we all go our own way – Alin to northern Thailand, Ales to Czech Republic and I go to Borneo and then continue further to Phillipines.

Read more

Rubriky: Malaysia, Thailand
   
 
 

Vietnam


Napsat komentář
 
 

Photogallery

Right behind the border we are joined by a group of motor bikers who offer us transport but for an enormous price. Although there is another guy with a van, who would be willing to take us, these guys just shout something at him and make him leave. Nice welcome. We go to the parking place full of buses and minibuses. Even though the offer is much higher than demand, the color of our skin doesn’t give us too much space for negotiation. All drivers just laugh st us when we try to reduce the exaggerated price just by a few dongs. In the end we have no other choice than to give up and pay more than the Vietnamese for the 200km long drive to Hanoi. Still though, it is just some 90CZK.

Read more

Rubriky: Vietnam @en
   
 
 

China


Napsat komentář
 
 

Photogallery

Guanghzou. One of the largest cities not just in China, but in the entire world. Immediately after we get off the bus we are joined by a group of women trying to offer us accommodation. At the hotel reception they are able to negotiate a 50% discount for us – and even this guarantees them a substantial provision. In the morning we run to the railway station to buy tickets to Shanghai. This means standing in an infinitely long queue. Fortunately we are lucky and get a ticket for the next evening. After that we go to have some proper meal. Again we are lucky and get a relatively edible food.

Read more

Rubriky: China
   
 
 

Hong Kong and Macau


Napsat komentář
 
 

Photogallery

Hong Kong, together with New York and Chicago, is the city of skyscrapers and this can be seen immediately when going from the airport downtown by a double-decker. We get off in front of Chunking Mansions, where many cheap hostels of not very good quality are located. An older man at the entrance offers us accommodation and walks us through a corridor full of people selling watches, suits, but also drugs and girls. Then we finally get to the elevator and go up to the 11th floor where we put our bags and go back in front of the building, where Ondra was waiting for us – Ales’ friend from high school. He is here at an exchange program, studying at the local university. For the next couple of days he becomes our guide through the city. We head off to the nearby “Avenue of Stars” – Hong Kong equivalent of the Walk of Fame in Hollywood. This place has the best view of the illuminated skyscrapers downtown – straight over the sea channel. Before leaving we of course take a picture of ourselves in front of the statue of Bruce Lee. The next day we relax and just walk through the city enjoying the bustle of the narrow streets. After long time we are able to get hold of some pastry and Czech beer. In the afternoon we go to the Chinese embassy to apply for visa.

Read more

Rubriky: China
   
 
 

People’s Republic of FUBAR


10 komentáře
 
 

Fotogalerie

PRF je cyklonová oblast v jižní Asii, kde žije na ploše dvou obytných domů téměř třetina světové populace. Ve většině map je uváděna pod názvem Bangladéš. Co vás v tu čeká a nemine je zřejmé již ve frontě na odbavení na letišti. Tedy aspoň pokud pro cestu do této krásné země použijete letadlo a máte štěstí na autentický, čistě bangladéšský let. Tato situace má hned několik výhod. Zaprvé, k přepážce na odbavení se dostanete vždy poslední. Nehledě na to, kdy se dostavíte na letiště. Všech cca 160 milionů Bangladéšanů jsou totiž navzájem strýčkové či synovci (ženy se takovýchto letů téměř výhradně neúčastní) a svého strýčka přece nenecháte čekat ve frontě za nějakým vybledlým jelimánem odněkud z Evropy. Zadruhé, a to je hlavní, všechna letadla jsou vybavena systémy, které umožňují telefonování během letu. Nikde to sice není napsáno a neví o tom ani posádka, je to ale zcela zjevné. Jinak by měl totiž takovýto let život vskutku jepičí. Většina Bangladéšanů totiž i přes neustálé nadávky a prosby stevardů telefonuje ještě ve chvíli, kdy se už kola letadla odlepují od země. Co se týká příletu, informují své příbuzné o šťastném návratu do země ještě dávno předtím, než piloti spatří světla ranveje v hlavním městě Dháce. Vedlejší výhody pak spočívají v servírování ohromného množství tropického ovoce, které vaši spolucestující vybalí ze všech kapes i přes zoufalé protesty posádky. A taky ve velmi vzácné příležitosti spatřit Bangladéšany přímo při práci. To když ze všech tělesných otvorů vytáhnou pašované zlato nebo stříbro a začnou si ho po celém letadle rozdělovat, aby lépe prošli celní prohlídkou v cílové destinaci. Dost ale obecných řečí. Pojďme si život v této krásné zemi přiblížit za pomoci několika namátkově vybraných kategorií… (řazeno abecedně)

Read more

Rubriky: Bangladéš
   
 
 

Bangladéšská spirála smrti


14 komentáře
 
 

Naložení auta na loď a jeho poslání okolo turisticky „přívětivé“ země typu Myanmar po moři má vždy dvě fáze. První (složitější, nákladnější a otravnější) je vyhledání vhodného dopravce a zařízení všech formalit v místě odeslání. Část druhá, tedy přijetí auta v cílové zemi, je už brnkačka. Pokud se ovšem neocitnete ve špatnou chvíli na špatném místě. Zkráceně – v Bangladéši. Pak se celá situace zvrhne v nekonečnou absurdní komedii. Její popis si masochisté mezi vámi můžou užít níže. Protože jsme přistáli v úterý, budou týdny ve vyprávění probíhat od úterý do pondělí. Jelikož je pracovní týden v Bangladéši od neděle do čtvrtka, vnese to do celého článku potřebnou dávku chaosu, která případné čtenáře krásně přiblíží tomu, jak v Bangladéši většina věcí funguje.

Read more

Rubriky: Bangladéš
   
 
 

Pagody a pláže


5 komentáře
 
 

Fotogalerie

Na mandalayském hlavním vlakovém nádraží odoláváme tlaku lidí na peronu poslat nás do první třídy a nakonec nacházíme ten správný „ordinary class“ vagón. Před překvapenými Barmánci uvnitř alespoň zachraňujeme svoji pověst tím, že na lavici pro dva sedíme opravdu dva. Jako jediní v celém voze. Poté, co se vagón zaplní až po střechu, vyráží vlak na svoji celonoční cestu směrem do Baganu. Spát se bohužel moc nedá. Vlak se nepravidelně kývá ze strany na stranu takovým způsobem, že je malý zázrak, že nevykolejí. Po vyzkoušení několika technik, včetně spaní s hlavou z okénka (bohužel velmi nepohodlné kvůli keřům venku – nepomáhá ani osuška, omotaná kolem hlavy) nakonec rezignuju a po zbytek cesty se bavím pozorováním holčiček na protějším sedadle. Je vidět, že jde o trénované mladé barmské dámy. Profesionálně zaujmou pozici lotosového květu a během pár vteřin upadnou do spánku… jen aby jim následující stranový ráz div nevyrazil mozek z hlavy o stěnu vagonu. Nad ránem se vlak vyprazdňuje. Cestující na toaletě v rámci ranní hygieny vydávají zvuky, podle kterých těžko identifikovat, jestli smrkají, zvrací nebo umírají. Navíc se uvolňují dveře, takže při každém kyvu vagonu vydají ránu jako z kanónu. Zkrátka, vládne tu ranní pohoda. Jelikož jsou zastávky po cestě neosvětlené, je každý pasažér vybaven baterkou. Tou si posvítí při vjezdu do stanice na ceduli s názvem, aby věděl, zda už má vystoupit. Poslední hodinu cesty se tak bavím pozorováním hvězdných válek před každou stanicí, až konečně zároveň se svítáním přijíždíme do cíle.

Read more

   
 
 

Cesta do pravěku


Napsat komentář
 
 

Fotogalerie

Krátce po rozednění se naše letadlo, ve kterém je překvapivě jen pár turistů, blíží k mezinárodnímu letišti v Rangúnu. Barma je jednou z nejchudších zemí Asie a už ze vzduchu je patrné, že to Barmánci s nějakým obděláváním půdy nebo budováním infrastruktury dvakrát nepřehánějí. Po přistání a nezbytných imigračních formalitách vbíháme do klubka taxikářů-naháněčů. Ujímá se nás hned první pán, zabalený v tradiční sukni, a spouští obvyklou historku o obří vzdálenosti letiště od centra. Tím si jako každý správný taxikář v každé slušné zemi připravuje půdu na řádné nadsazení ceny. Nabízí odvoz za deset dolarů, smlouvat odmítá a vykládá něco o tom, že by turistům v životě nelhal. Zpětně je nutno uznat, že to byl na asijské poměry opravdu slušný pán – cenu nadsadil jen asi o třicet procent. V rámci průzkumu cenové hladiny v nové zemi se pánem necháváme odrbat a skáčeme do taxíku. Při hledání ubytování se ukazuje, že ceny jsou v Barmě oproti okolním zemím vyšší, kvalita služeb naopak podstatně nižší. Přeskakujeme první ubytování z kategorie „štěnice a bez ramínek“ (5$ za osobu) a končíme v nedaleké společné noclehárně, která je o dva dolary dražší. V místnosti je klimatizace, která bohužel nefunguje, což dělá ze spánku při teplotách vysoko nad třicet stupňů ne zrovna osvěžující záležitost.

Read more

Rubriky: Myanmar
   
 
 

Khmerské léto a thajský nový rok


1 komentář
 
 

Fotogalerie

Naše první cesta po probuzení v Phnom Penhu vede (jak jinak) do autoservisu. Na vině není výjimečně José, ale jakýsi kamikadze pták, který nám rozšmelcoval přední světlo. Chlapíci sice nemluví anglicky, ukazují ale vysokou fundovanost a začínají zvedat auto na zvedáku. Po čtvrthodinové etudě, kdy se jim snažíme rukama-nohama vysvětlit, že opravdu nemusí vyndávat převodovku, nás zachraňuje jakýsi anglicky mluvící pán. Popisujeme, co je třeba udělat, a odcházíme zabít čas nějakým tím pivem k snídani. Před servisem si uvědomuju, že jsme nedaleko jedné z hlavních turistických „atrakcí“ Phnom Penhu, bývalé střední školy Tuol Sleng. Ta byla za vlády Rudých Khmerů přeměněna v jednu z nejbrutálnějších věznic v zemi – z více než deseti tisíc lidí zde vězněných přežilo pouze osm, kteří byli naživu při obsazení města vietnamskou armádou. Nyní je v budově expozice, připomínající vládu rudých Khmerů. Díky tomu, že byly interiéry ponechány v původním stavu (včetně malých dřevěných kobek pro vězně a stop od krve na zdech) je prohlídka budovy víc než ponurou zkušeností. Po troše sebevzdělávání (Žabža) a snídani v protější nálevně (já), se vracíme zpět do servisu. Kluci nám prý světlo do zítra opraví a navíc zavaří tekoucí nádobku s kapalinou pro posilovač řízení. Teče sice tak málo, že by bylo levnější kapalinu dolévat až do konce cesty, ale aspoň nás nebude každý den ráno někdo upozorňovat na mastnou skvrnu pod přední nápravou. Smlouváme jejich vydřidušskou cenu na polovinu (stále 2x více než by bylo rozumné) a jedeme tuk-tukem domů.

Read more

Rubriky: Kambodža, Thajsko
   
 
 

Kambodžské chrámy a něco navíc


3 komentáře
 
 

Fotogalerie

Laosko-kambodžská celnice je stejně jako před pěti lety tvořena několika dřevěnými chatkami. Místo rozbité lesní stezky sem ale vede široká silnice, končící u nově budovaného postu laoské imigrace. Celník zaujímá své místo v otlučeném dřevěném okénku a vítá nás slovy: „Two dollars.“ Prima. Je krásné vidět, že se v dnešním uspěchaném světě alespoň některé věci nemění. Na moji otázku, za co že to bude, se mi dostává jednoduché odpovědi: „Za razítko.“ Když mu říkám, že mu nic nedám a ať razítkuje, zaklapává okénko a přestává se s námi bavit. Moji krátkou revoltu ukončují ostatní. Platí úplatek a přesouváme se ke kambodžským budkám. Vyřízení celních formalit pro auto je překvapivě rychlé. Dostáváme razítko do Carnetu a můžeme jít. Jen tak, bez úplatků. Pověst asijských strážců hranic naštěstí zachraňuje pán vydávající víza. „22 dollars,“ hlaholí přátelsky. Upozorňuji ho, že cena za kambodžská víza je pouze dvacet dolarů, na což mi přátelsky odpoví, že u něj tedy rozhodně ne. Platíme tedy další malý úplatek a přesouváme se o pár metrů dále k poslední přepážce – pánům dávajícím vstupní razítka. „Two dollars, please.“ Vysvětluju, že jsem před chvílí uplácel jejich kolegu, aby mi vystavil vízum. „No jo, on dává víza, my dáváme razítka,“ vysvětlují mi otcovsky. Teď už toho mám akorát tak dost. Zvýšeným hlasem jim vysvětluju, že dobře vím, že to jde do jejich kapsy a když už musí okrádat turisty, tak ať to dělají systematicky a jdou se rozdělit s kolegou. Výsledek je poměrně překvapivý. Pánové se mi začnou omlouvat, že jen žertovali. Rychle razítkují můj pas a přejí příjemný pobyt v Kambodži.

Read more

Rubriky: Kambodža, Laos
   
 

Nejnovější fotogalerie

Írán

Írán

04. 10. 2012
Počet fotografií: 123
Turkmenistán

Turkmenistán

02. 10. 2012
Počet fotografií: 41
Uzbekistán

Uzbekistán

05. 09. 2012
Počet fotografií: 143
Zobrazit všechny fotogalerie »

Na cestě jsme byli

dní
6
0
5
hodin
1
4
minut
0
0

Konečná statistika

Ujeli jsme 112 910 km
Po zemi v Josém: 60 720 km
Po zemi bez Josého: 24 190 km
Letadly: 26 590 km
Lodí: 1 410 km

Náklady na jednotlivce
Benzín: 73 491 Kč
Jídlo: 106 087 Kč
Ubytování: 103 226 Kč
Byrokracie: 23 075 Kč
Auto: 94 241 Kč
Osobní přeprava: 79 260 Kč
Přeprava auta: 110 365 Kč
Ostatní: 29 618 Kč

Celkem: 595 903 Kč

Vyhledávání

Sledujte nás