Povolží

Fotogalerie "Povolží"

Cesta do Astrachaně měla být poměrně nudnou a rutinní záležitostí, krajinou, která postupně přechází ve step. Nepříjemným zpestřením během jednoho kempování byl neuvěřitelný nálet komárů, který nás donutil trávit pár večerních hodin v autě. S nadcházející nocí se situace zlepšila tak, že jsme byli schopni se přemístit do stanu, kde jsme ještě hráli totální komáří vybíjenou. Ranní venkovní komáří bzučení nám však bylo znamením, že ty krvelačné bestie na nás nezapomněly a čekají. Během 10 minut jsme kompletně sbaleni a prcháme pryč. Odměnou nám pak bylo kempování před Volgogradem, kde jsme našli krásnou zátoku s písečnou pláží a útesy u Volhy. Tuto takřka mořskou idylku (voda je naštěstí sladká, ale ještě pekelně studená) nám lehce kazí zjištění, že pravý zadní tlumič pérování je vypadnutý a zkřiven. Naštěstí to ale není nic složitého, co bychom nezvládli dát do kupy. To horší přišlo až následující den.

Po prohlídce Mamajev Kurganu s monumentální sochou Matky Rusi, návštěvě muzea obrany a české restaurace vyrážíme na Astrachaň. Po zhruba 20 km Volgogradem, však slyšíme prapodivné zvuky z našeho auta. Sjíždíme na vedlejší silnici, kde zjišťujeme, že nám teče jakási vazká tekutina z pravého zadního kola. Chceme tedy kolo sundat, abychom zjistili více. Cesty páně jsou opravdu nevyzpytatelné, protože záhy u nás zastavuje chlapík jménem Sergey, který nám nabízí, ať jedeme dva kiláky s ním, že nám pomůže. V domnění, že je majitelem autoservisu, jedeme za ním. Nakonec se ukázalo, že je majitelem společnosti zabývající se svozem volgogradských fekálií, bývalým policajtem, učitelem na univerzitě v Tjumenu, milovníkem thajského boxu a samby (opravdu zde tím není myšlen tanec) a hlavně má zálibu v offroadích závodech. Na jeho firmu přijíždíme zrovna ve chvíli, kdy zde jeho zástupce Alexej, mimochodem bývalý pohraničář arménsko-iránské hranice, slaví třicetiny. Sergey nám na pomoc s hledáním řešení našeho problému posílá svého uzbeckého mechanika Abdula. Záhy se tedy dozvídáme, že máme zničené ložisko v kole. A navíc, že do věčných lovišť brzy odejde i levé zadní. Vzhledem k tomu, že je sobota večer a patřičné obchody nejsou již otevřeny, jsme i my pozváni na danou oslavu. Zde Yarin získává další ze svých cestovatelských přezdívek – slabaja mašina. Odmítl totiž pít se Světlanou vodku. Sice pak celý večer se všemi držel krok, ale toto přízvisko mu již zůstalo. Po skončení oslavy nám Alexej nabízí, že nemusíme utrácet za ubytování na hotelu, že můžeme přespat v montážní hale. S díky jsme tuto nabídku přijali. Druhý den se vydáváme se Sergeyem po nákupech. Zároveň nám jako odborníci na off-roady poradili, že bude lepší, když si pořídíme i nové, více silniční pneumatiky. Celý den s námi Sergey jezdí po obchodech s pneumatikami, s náhradními díly, pneuservisech,… Až budete potřebovat průvodce po Volgogradu, můžete se na nás obrátit. Máme ho opravdu dobře projetý. Zároveň jim říkáme ještě o problému s vysokým a nestálým volnoběhem. Sergey nám tedy na pondělí domlouvá diagnostiku motoru. Zůstáváme tedy ještě další noc. Večer si nás berou do parády Andrey s Michalem, že máme s nimi a s jejich manželkami vyrazit na kulečník a do kina. Tak jsme do našeho seznamu přidali Piráty z Karibiku 4 ve 3D a v ruštině. Ráno na diagnostice je zjištěno, že je rozštelovaná elektronika sání vzduchu do motoru. Po této úpravě nadchází definitivně okamžik odjezdu a loučení se Sergeyem a Abdulem. Za veškerý čas, starosti a problémy co s námi během dvou dnů měli, nechtějí slyšet o žádném placení. Jako dar jim tedy necháváme pro jejich offroadí závody naše původní pneumatiky. Celá tato taškařice nás tedy v konečném součtu stála něco málo přes 20 tisíc Kč za nové pneumatiky, náhradní díly a diagnostiku a ztrátu jednoho dne proti plánu. Nicméně v porovnání s těmi zkušenostmi a zážitky je to zanedbatelné. Stále nemůžeme pochopit, proč se v Čechách říkají tak špatné věci o cestování po Rusku. Nejspíše máme pověstné Yarinovo štěstí.

400 km do Astrachaně pak proběhlo v pořádku. Všechny proběhnuvší změny na autě již teď mají za následek to, že nám spotřeba klesla o 2–3 l / 100 km. Ve zdejším městě je již znát prolínání se různých národností, kultur i náboženství. Dneska, byť není na kazašském konzulátu úřední den, bychom si měli vyzvednout víza. Je to z toho důvodu, že možná povezeme daného konzula přes hranice do Atyrau, odkud pak poletí do Astany. Mělo by to nepochybně své výhody, zejména na kazašském přejezdu hranice, kde bychom nemuseli podstupovat všechny zdlouhavé odbavovací procedury. Tak nám tedy držte palce. Příště vám budeme psát již z jiného kontinentu.