Cesta z Kyjeva do Moskvy je v podstatě nudnou záležitostí. Poměrně široká silnice různé kvality občasně zpestřena mírnou zatáčkou či nějakým tím brdkem. Nicméně podařilo se nám na ní zažít dvě neobyčejné historky. O té první jste byli letmo informováni skrze facebook, tu druhou jste mohli sledovat v přímém přenosu na našem spotu.
Historka č. 1:
V poklidu si to takhle řídím Josého a blížíme se k asi 148. silniční kontrole. Zodpovědně se chystám objet právě kontrolované objekty, když si všimnu, že jeden uniformovaný panáček v protisměru provádí nějaké spartakiádní cvičení s pendrekem. Jeho pokynům jsme samozřejmě nerozuměli, a tak domnívajíc se, že máme-li v protisměru volno, máme všechny bezpečně objet a pokračovat v cestě. Záhy po tomto úspěšném manévru však spatřím ve zpětném zrcátku policejní majáčky. Po výslechu, proč jsem nezastavil, a následném proškolení ve všech policejně-dopravních znameních, jsme se konečně dostali do poslední fáze. Jak tuto situaci vyřešíme. Vzal si tedy řidičák s techničákem se slovy, že se vrátí pro svého kolegu (zastávajícího roli zlého policisty), kterého předtím zanechal o pár kilometrů zpět při řešení místních problémů. Po chvíli se společně vrátili a vzali si mě do auta. Což se ve výsledku ukázala jako velká výhoda pro nás. Naše ukrajinsko-rusko-česká debata pokračovala následovně:
Nejdříve mi chtěli vzít řidičák, s tím, že si jej budu moci vyzvednout kdesi až v nejbližší pracovní den, což bylo až úterý. Jen pro dokreslení, toto se odehrálo v pátek odpoledne. Má slušnost a nebetyčná trpělivost danou situaci řešit ihned posunula naši debatu k zaplacení „okamžité pokuty“ přímo do jejich kapsy. Vzhledem k tomu, že má peněženka zela prázdnotou a kdejakou prkotinu jsem „musel“ chodit konzultovat s Yarinem sedícím v Josém, přestala je po půl hodině tato hra bavit, vrátili mi doklady a jeli vydělávat na místních.
Když tedy na Ukrajině uvidíte mávajícího policajta v protisměru i přes vícero silničních pruhů, tak opravdu zastavte (toto pravidlo platí i v Rusku). A pokud nezastavíte, tak se slušností a neskákáním hned na kdejaký lep se dá vše vyřešit bez jakékoliv úhony.
Historka č. 2:
Ta se udála na ukrajinsko-ruské hranici. Po necelém hodinovém čekání na ukrajinské straně, odevzdání dokladů, jejich navrácení a kontrole auta jsme se vydali k finální ukrajinské závoře, kde se odevzdával poslední formulář. Zde se místní celník snažil Yarinovi vysvětlit, že nám jej zapomněli i s pasy ještě patřičně orazítkovat. Nicméně Yarin ihned pohotově odpověděl, jasně že máme super auto, zatůroval, protočil kola a vyrazil vstříc ruské straně. Jaké překvapení nás však čekalo, když nám sličná ruská celní řekla, že nás nemůže pustit, že máme nějaký problém na ukrajinské straně. Tak nám nezbylo nic jiného než se otočit a jet zpět na Ukrajinu. Zde bylo již všem formalitám učiněno zadost. Celník na poslední závoře, jenž se nás pokusil slovně zastavit, nám řekl, že jsme první, kdo jim takhle úředně proklouzl na ruskou stranu a za tuto výsadu požadoval nějaký dárek. Tak jsme mu a jeho parťákovi dali dvě plzničky.
Poté nám již nic nebránilo v cestě na Moskvu. Dnes jsme v pořádku dorazili a zítra se vydáme na vojenskou přehlídku oslav konce 2. světové války, navštívíme místní pamětihodnosti a den ukončíme v Českém domě sledováním hokeje s krajany.
Tak hlavne, ze to dobre dopadlo, pripomina mi to tvrdy socialismus, jen jste nejeli s doprovodem.
Ta statistika s ujetymi km a vydaji je prima, same zajimave informace pro ty co vas sleduji a fandi…
sem zvědav na fotky z moskevské army parade
Věřím, že v Rusku budete mít víc příležitostí promluvit si s obyvateli, měl by být rozdíl ve městech a na venkově.
jestli už ovšem přelouskali učebnici ruštiny :-)